Muž včera přišel domů s tím, ať počítám, že od nového roku bude mít opět snížený plat. Pracuje u soukromníka, kterému "nejdou kšefty". Paradoxem je, že ho muž ještě omlouvá - prý to mám pochopit, je krize.
Když jsme se brali, soukromničil a dařilo se mu. Pak ale bylo práce čím dál míň a on seděl s hlavou v dlaních a odmítal si připustit, že musí věc řešit. Více méně z důvodů mých opakovaných tlaků na něj nakonec nastoupil - do práce, kterou jsem mu našla já.... Sice neměl ani polovinu aktuální "minimální mzdy" kterou prezentují média, ale byla jsem ráda i za to. Já sama mám (snad)poměrně jistou práci a slušný výdělek (státní sektor).
Nejhorší na tom všem je, že on má prostě pocit, že je to v pořádku. On nic jiného hledat nebude a já jsem si ho prý neměla brát, když mi vadí, že nedonese 30 tis. měsíčně.... Jenže on nedonese ani 20, a po novém roce ani těch 10!!! Před časem jsem trošku přemýšlela o druhém mimču, ale uzemnil mě - prý by nás neuživil 3 roky na MD!!!!!
Tak nevím - pořád ještě platí to, že chlap je živitel rodiny, nebo s postupující emancipací i tohle vymizelo? Pro chlapa přece musí být děsně ponižující, že ho živí ženská, ne?
(Jenom na doplňění - jeho "výdělky" mu nepředhazuju, ale to jeho včerejší prohlášení už mě fakt dostalo...)