Znám pár kluků, kteří nejsou ambiciózní, je jim vcelku jedno, kolik mají peněz. Zda půjdou do restaurace, či budou mít za celý den jeden tvaroh. Většinou nemají auto a pokud vlastní zděděný byt, nezměnilo se v něm nic ani po dvaceti letech. Jsou to muži skromní, dobří kamarádi, ale rodiny si neměli nikdy zakládat. Zajímavé je, že se ani jeden z nich doposud neoženil, i když ty děti mají. Všem je přes čtyřicet. Na potřeby svých dětí a blízkých vůbec neberou zřetel. Drží se hesla - Mně to stačí, tak musí i ostatním. Nikdy na nic nenašetřili, žijou ze dne na den a pokud do nich ostatní neryjou, jsou ve velké pohodě a spokojení se stavem věcí.
Jejich vývoj ustrnul někdy kolem osmnácti let a jiné už to nebude.