Jarmo,v tom s Tebou nesouhlasím, také jsem zažila manželovu nevěru a když už jednou to podezření je, tak už se to nedá prostě hodit za hlavu. Opravdu nedá. Pořád a pořád to v tobě hlodá a žere Tě to a nakonec uděláš všechno proto, aby jsi zjistila pravdu. (Colombo byl proti mě hadr)Ta nejistota se prostě nedá vydržet. No a pak už je na Tobě jak s tou informací naložíš.
Já s ní naložila trochu nestandartně. S manželem jsem nic neřešila, nikdy jsem mu neřekla, že o tom vím. Ne, že bych nechtěla, ale měla jsem fakt strach, že to bude moc vážné,a že když už se to provalí, tak on bude mít potřebu to nějak řešit, a třeby mě i opustí. Zní to šíleně zbaběle, já vím.Ale já tenkrát tu odvahu k nějakému radikálnímu řešení fakt nenašla. Nakonec jsem mu tu nevěru oplatila. A hrozně mě to psychicky pomohlo. Když on svůj poměr skončil, tak já jsem za tím dokázala udělat tlustou čáru s tím, že jsme si kvit. Asi to není zrovna ideální rada, ale mě to fakt pomohlo. Je to už asi 10 let a s manželem jsme pořád spolu a docela nám to klape.