No Margáto,
ona sice rozumí bebí, ví i jaké to je, už nějaké bebí měla, ale nehody se dějí ve vteřině a tak nehodlám domlouvat a spoléhat na to, že to zabere. Čerpám prostě všechny možnosti, které jsou, abych dítěti dala najevo, že takto ne!
A to máme byt přizpůsobený, sleduji ji ostřížím okem a NENECHÁVÁM samotnou téměř nikdy, i na záchod chodí se mnou. Je prostě kamikadze a občas jí prostě napadají hovadiny i když je to jinak fajn mimi, je si prostě stále nebezpečná. Ona opakuje i věci, co už jí udělaly bebí, takže poučení prostě zatím nepomáhá, asi si to nepamatuje a nemyslím si, že nechat jí zmrzačit je lepší. Jinak pro plácání nejsem, plácám opravdu v krajním ohrožení jejího života a jak jsem psala při své bezradnosti, když už fakt nic nepomáhá. Jinak odtahuji, vysvětluji, moc nekřičím, protože na to moc nereaguje (dává si ruce na uši).
Výčitky z toho nemám já jsem se tak rozhodla.