Pán prstenů - Jackson dělal, co mohl a ty filmy mám ráda, ale kniha je kniha.

Mandolína kapitána Corelliho - souhlas, předloha skvělá a film naprostej šrot s happy endem.

Potomci lidí - ten film je tak temnej a dobře udělanej, že pro mě byl daleko sugestivnější než kniha (no a co si budem povídat, na toho Clivea Owena se taky dobře kouká).

Osobně mám ráda ty filmový adaptace, který chápou, že košatou literární předlohu nelze převést na plátno jako celek, a zaměří se na to, co převést jde + dodají k tomu nějakou jinou kvalitu: Např, ostře sledované vlaky jsou nádherně vizuální a vůbec přitom nevadí, že nekopírujou knihu jako celek.

Naproti tomu třeba Saturnin je ve filmu mizernej právě proto, že se snaží pietně narvat tam všechno legrační, co bylo v knížce, takže půlka těch vtipů vůbec nevyzní. Kdyby se snažil třeba jen o tu atmosféru, nemuselo to bej tak upachtěný.