V podobném smyslu v to doufám taky, že když je to dlouhodobý trend v celé rodině, vydávat s určitou rozvahou a každý z nás nemá v zájmu těch druhých všechno, co by kdykoliv chtěl, že to pochopí.

Ale co si pamatuju z toho období kolem mých deseti let, moc mě tehdy zaskočila ta aktivně prožívaná emoce nenávisti k rodičům za to, že tehdy nebyl nadělen ten správný dárek (v jednom případě počítač - tenkrát málem nemyslitelná, moc drahá věc, u druhé holky stereověž - taky něco velmi tuzexového). Já se svou touhou po gramodesce Zagorové a džínách jsem vůbec nechápala, kde se ta nenávist vzala, nechtěla bych něco takového sama zažívat a rozhodně nechci, aby to moje děti zažívaly - kvůli věcem. Vlastně bych ráda věděla, jestli mám jako rodič šanci se o tomto jejich pocitu dozvědět a pevně doufám, že ano. Snad si nelžu do kapsy. No, každopádně, děj se vůle Boží, protože dárky taky dávkujeme a na něco čekají i celý rok a něco neuvidí zkrátka asi nikdy...