Ecim, a o to mi trochu jde, jestli to dítě, malý ještě nezralec v mnoha rovinách včetně emoční, dokáže přijmout, že rodiče ho drží zkrátka zdravým způsobem. Jestli ta míra omezení není vnímaná jako pocit nelásky, pocit odpírání radosti z vlastnění toužené věci...

Protože jsou i věci, které dítěti můžu dát, ale z výchovných důvodů (ještě) nechci - u nás třeba mobil. Loni ve třídě prvňáčků mělo mobil 16dětí z 22 - údaj učitelky. Je to sice trochu mimo téma, ale dítě tady je nuceno přijmout, že nejde jen o cenu, ale taky o rozhodnutí rodiče z něj udělat menšinové dítě, i když to je v možnostech naší rodiny. Ale je mu sedm - zatím to s určitou mírou rezignace bere. Až mu bude deset a víc ... kdoví??