Jannullo, je pravda, že k dětem máme vztah podle toho, co jsme s nimi prožili. Dost často nás ovlivňuje hlavně nějaká špatná zkušenost (jejich nemoc, naše vlastní starosti...) a musíme se některému věnovat více. Víme to každá, která nemáme jen jedno děťátko. Ale je potřeba zase najít "rovnováhu" v lásce k nim a pokusit se jim dávat stejně.
Určitě si na každém ze svých dětí vážím něčeho jiného, ale také si myslím, že se snažím svou lásku mezi ně rozdělovat. Snad to dělám dobře... A pokud se mi něco nepodaří nebo má starší synek pocit, že se na něj usmívám méně než na ostatní, dokážeme o tom komunikovat, umíme se navzájem omluvit. To je pro mě moc důležité - to totiž s našimi rodiči tak nějak neumíme...
Monča