Trochu šílený příklad, ale stát se mohl. Znám jen jednoho kluka (mého věku), který měl všechno, na co si kdy vzpomněl. Je k ničemu. Není schopen se čehokoli vzdát, něco obětovat. Jeho přítelkyně pomalu začíná chápat, že nikdy nebudou mít děti, protože "by jim nemohli dát všechno, co by potřebovaly" a taky protože by se rapidně snížila úroveň péče o jeho vlastní osobu. S výtečným platem byl vždycky ve stavu, že nic neušetřil, protože prostě nutně potřeboval spoustu drahých hraček: auto, hifi soupravu, televize, dvd, oblečení - všechno jen to nejlepší, nejdražší a aby tu drahost každý poznal. Maminka mu chtěla kdysi kompenzovat, že se rozvedla s tatínkem, a protože otčím měl peníze, investoval je do chlapečka. Ten se o něm vyjadřuje výhradně jako o "fotrovi". Mít na něco ještě nezbytně neznamená, že se to má pořídit.