Mili, rozhodně nechci, aby to vyznělo tvrdě, podvědomě cítím, že bych v podobné situaci reagovala podobně, jako ty... ale dej jim prostor. Nech je být. Nevnucuj jim žádné rituály. Udělej si svoje, které dělat sama za sebe, ale nechtěj to po ostatních. Můžeš si stokrát myslet, že i pro ně by to bylo dobré, ale tohle se nedá vydupat, akorát budeš znovu a znovu zklamaná tím, že neprožívají a/nebo nevyjadřují smutek tak, jak by sis to představovala. Myslím, že obzvlášť chlapi takhle často reagují - když mají pocit, že se ženská vedle nich "hroutí", "vynucuje si emoce" a podobně, ještě víc se vnitřně zatvrdí, protože to cítí jako manipulaci. (A jinak na depresi zkus třezalku a případně psychoterapii.)