Mili, já vím, že je to slabá útěcha si, ale alespoň tady s Tebou na Milenku hodně lidí vzpomíná a hodně lidí s Tebou Tvé pocity sdílí upřímně. A to i když Milenku neznali jako ty, a osobně neznají ani Tebe a třeba Ti ještě ani nepsali.
Já Tvůj příběh znám, občas si vzpomenu a slibuju, že si Milenku spolu s dalšími lidmi ,co už mezi námi nejsou, o Vánocích připomenu.

Ať lidi říkají co chtějí a ať psychologové hlásají cokoliv o překonání smutku do dvou měsíců (!!!), já věřím a cítím, že pro některé události v životě čas neplatí, že jsou stálou přítomností po zbytek života člověka, kterému se přihodily.

Souhlasím s Tebou, zkus doma prosadit i své právo na vlastní citový projev o Vánocích. Možná bys mohla předem všechny trochu upozornit, že bys byla ráda, kdybyste si Milenku připomněli, třeba si prohládli u sromečku nějaké fotografie a tak.