Jo tak to já nebyla na nervy, jsem asi tak nějak citově chladnější, nebo jak to napsat. Přišlo mi to přirozený, i když jsem měla chvílema strach, takovej ale jako pod kontrolou, když jsem viděla, že kamarádka tlačí ze všech sil a moc to nevypadalo, že mimi vytlačí, PA říkala, že tlačí špatně, jen na některou kontrakci to šlo výborně. Tak jsem se bála, že jak dlouho to může vydržet, co budeme dělat, když už nebude moci. Pak jí začly slábnout kontrakce, tak jí okamžitě daly PA kapačku a na druhou kontrakci byl prcek venku. Taková koulička skrčená , kulatá. Bulela jsem jak želva. No ale hned po odchodu z porodky jsem nebyla vůbec citově chladná , to byla emocionální exploze. Ale užila jsem si jí až po "akci" . V porodnici to bylo fajn.