Mili,

nečetla jsem celou diskuzi, tak se možná budu opakovat.

Psala jsem ti už asi na více diskuzích, před 2 roky mi umřel táta (44 let, rakovina). Jsem ten opačnej typ než ty. Já taky nedokážu s mámou v pohodě vzpomínat, brečet a tak... Už teda o něm umím normálně mluvit, ale nějaký plánovaný sezení a povídání, to fakt ne. Tak pochop zbytek rodiny, že to maj asi podobně

Dokážu o něm mluvit a brečet jen s jedním člověkem. Jinak ne.

Co zkusit říct manželovi, že z toho pak máš opravdu psychický problémy, že bys potřebovala, aby jednou za čas "brečel" s tebou. Klidně osamotě, bez ostatních členů rodiny... Nevím, když nebude chtít, rada asi fakt není