Mili, když tu tak čtu Tvé příspěvky, vždy se mi vybaví povídka Neměla umřít ona, ale... z knihy Láska a její kat od psychologa Yaloma. Přečti si ji. Je to o matce, které zemřela dceruška a zůstali jí jen synové. Ona na holčičku pořád vzpomínala a synům se skoro nevěnovala, byli naprosto na okraji jejího zájmu... Neříkám, že je to Tvůj případ, jen by bylo jistě pro tebe podnětné si to přečíst. Nejsi v tom sama.
Jinak každý člen rodiny prožívá ztrátu po svém... Někdo se s tím prostě už nějak vyrovnal a nechce jitřit staré rány. Nemůžeš jim vnucovat svou vizi. A dávej svým dětem najevo lásku, pocit, že jsou pro Tebe důležití... Samozřejmě s manželem bych si o pocitech promluvila. A vůbec nejlepší by byla návštěva dobrého psychologa či psychoterapeuta. Sama občas vyhledám jejich pomoc a musím říct, že mě to pomůže, nasměruje... Přeji hodně sil, ať vše zvládneš a Vánoce si přece jen hezky rodinně užiješ! Máš kluky, co tě potřebují a jistě chceš, aby jenou na Vánoce měli hezké vzpomínky. (já osobně vánoce moc nemusím, dělám to jen kvůli dětem)