U porodu prostřední dcery jsem měla maminku. Bylo to úžasnéééé, protože co já nevnímala a neprožívala, viděla ona a pak mi to vyprávěla. Navíc porod byl velmi komplikovaný, dcera měla pupeční šňůru okolo krku, nešlo to, jelikož šňůra jí táhla dovnitř a já tlačila ven....v určitou chvíli to bylo šílené drama, ale já byla už tam vysílená, že jsem to ani nevnímala....
Fajn bylo i to, že mě rodila paní doktorka, která bydlela u nás v domě, mamka jí znala od narození, povídaly si, probíraly všechny sousedy, zatím co já sem tam něco řekla a sem tam se kroutila bolestí...
Manžel k porodu nechtěl, on by se tam určitě vyvrátil, jak tvrdil....já sice maminku nechtěla, že půjdu, jako malá s maminkou za ručičku k porodu, ale v závěru jsem byla ráda, že tam je.
Pro ní to byl silný zážitek, nic podobného se k tomu nedá přirovnat, byla moc ráda, že si to mohla prožít se mnou.