Myslím, že to je o povaze a včem dotyčný vyrůstal. Někdo je schopen závidět cokoliv komukoliv.
Já se snažím nezávidět, daří se, jen když jsem byla malá, hrozně jsem třeba dětem záviděla, že mohou v létě do přírody, trhat kytky, válet se v trávě.. Jsem alergik, tak mi to bylo zapovězeno. Ale to není závist jako taková, spíš to byla touha dělat to stejně jako ostatní. Jak šel čas, zjistila jsem, že to není středobod vesmíru, že je nutné, aby byl člověk celkově spokojený. A ani ti rádoby zdraví také nemají lehký život, byť to není vidět. Třeba mám kamarádku, co se mi zdála hrozně hrozně zdravá a pak jsem zjistila, že trpívá na gynekologické záněty.. to není vidět, omezení celkem žádné, pokud nejste koupací typ, ale.. to snad radši tu alergii, s tím už jsem se naučila žít.
Stejné je to i s penězi. Někomu stačí málo, někomu nestačí ani desetitisíce.