Pauli, prošla jsem tím samým, také jsem měla pocit, že by měl dělat to co většina kluků, také mu to šlo jak psovi pastva, také jsem dva roky trpěla. Pak jsem to vzdala, prostě nemám většinové dítě. Teď ho druhým rokem vozíme na judo. To mu teda také nijak extra nejde, ale nikomu to nevadí, dost už se naučil, má 2x týdně pohyb a jeho nezdary tolik nevyniknou, není na něm závislý úspěch kolektivu, takže mu nikdo nenadává. Myslím, že se nám ulevilo všem. Adam těží z toho, že to co umí z juda (i když toho není moc) ohromuje ostatní kluky, co jen hrají fotbal. Začal se učit na klavír, což mu jde až překvapivě, a protože mají klavír ve třídě, zahrál pár koled, z čehož ostatní (co umí fotbal ) byli na větvi.
Jsem ráda, že jsem ho od toho fotbalu osvobodila a našla něco jiného, pro Adama lepšího.