Myslím že už jsi rozhodnutá jen máš obavy aby se ti pak nějak špatně nevrátilo, tak tě chci uklidnit jak to bylo u nás se ségrou. Já jsem byla taková ta "přelétavá" a ségra "stálice". Tj. já jsem hrála nejdřív na flétnu (muselo se) pak na kytaru asi 4 roky - to bylo podle našich málo. Ségra si hned vydupala klavír (bez flétny) a chodila celou ZUŠku. Hrát umíme obě, já se nebojím zadrnkat u táboráku pár songů, ona má klavír doma ale skoro 5 let na něj nehrála (VŠ a jiné povinnosti), navíc je trémistka a hrát před lidmi stejně nechce. Já jsem chodila jezdit na koni asi 3 roky. Ona asi 6 let. Mě naši nadávali nejdřív že jsem tam pořád, potom že jdu pryč. Nakonec jezdím rekre nadále (s pauzami kvůli těhotenství a spol.), platím těch pár hodin co se svezu protože s dětmi už nemám čas tam bývat celé víkendy. Sestra šla tou cestou že si koupí svého koně - jenže to vzala od hříběte, takže potrvá nejmíň 3 roky než se sveze a za tu dobu do něj narve opravdu dost peněz, z čehož jsou naši nešťastní že si má šetřit na bydlení a ne je propasírovat koňskou hubou na kobližky.
Takže ve finále - našim jsem radost nedělala zpočátku, teď jsou rádi, ségrou byli nadšení a jsou nyní poněkud smutní (i když jsou samozřejmě rádi že se jí daří dobře, ale prostě v jejich měřítku si to představovali jinak).