Byla jsem přesvědčená,že jo,než se mi narodil syn.Od tý doby jsem svůj názor přehodnotila a asi bych do toho nešla. Syn byl úděsný mimino,nespal,řval,řval a řval.Byla jsem úplně vyšťavená.Najednou jsem si uvědomila,že bych u cizího děťátka měla obavu proč se projevuje tímhle způsobem,hlavně bych měla obavu jestli to celý zvládnu,jestli jsem dost silná.
Před tím než jsem se stala mámou jsem adopce viděla jen v tý romantický rovině.