"Ptala ses ho na to, čeho se bojí."
Mému synovi bude sedm let a bojí se mj. zlodějů. Naprosto nepochopitelně - nic nám nikdy neukradli, byt nám nevykradli, o zlodějích s ním pokud je mi známo nikdo nemluví. Přesně taková byla moje nebožka babička. Možná je to dědičné. Když odcházíme z bytu, musím dokonce sundávat vánoční věneček ze dveří "aby nám ho někdo neukradl". Jinak by se rozbrečel a dostal hysterák.
Taky se jeden čas bál záchoda, protože "žere děti".
Když jsem mu vysvětlovala, že se ničeho z toho, co tvrdí, že ho děsí ("bojím se duchů a deviantů") bát nemusí, odpověděl mi "nepodceňuj dětské strachy". Bůh ví, kde to slyšel a od koho.
Každopádně tři a půl roku je ještě dost malé dítě, třeba je to opravdu jen takové období a přejde ho to. Chvíli bych počkala, jak se to bude vyvíjet a mezitím mu pořád vysvětlovala, že se bát nemusí, že mu nikam neodejdu atd.