Mima, myslím, že to hlavně (někdy) vytočí tu nešťastnici, co té příští "předvychovala" muže. Ten můj nebožtík se dokonce vytahoval, že když šel podruhé žádat o ruku, že už vůbec nebyl na nervy, a že jako manžel napodruhé docela ujde.

Jinak, jak píše Elena, asi je to multifaktoriální, takže věk taky hraje roli... hodinky tikají, fusekle se špiní pořád stejnou rychostí, hoch stárne, moudří a pomalu mu dochází, že část světa je prostě postavená na svatbách (taky se mu kamarádi různě poženěj a povdávaj, sám strávil pár let v manželství, tak mu to začne připadat normální).

Spíš bychom mohly řešit, proč se do toho tak rychle nehrnou rozvedené ženy, ne? že by nám došlo, že to zas taková výhra není?