Ananto, proto já to trochu za zblbnutí považuju (u sebe, ne obecně), protože jsem měla spoustu plánů jak péči o děti a domácnost vyřešit alternativně a najednou jsem zjistila, že cítím neskutečnou potřebu u toho všeho být (baví mě moje děti, to jak se vyvíjí, jak se učí) a nechápu muže, že jemu je to jedno (ale chápu ho, že je trochu zklamaný, protože si bral holku zanícenou pro obor, která teď místo četby odborných textů surfuje po Rodině; já sama vím, že bych už měla pozornost převést jinam, ale chybí mi motivace. Já mám opravdu priority jinde a pokud mi to potenciální šéf řekne, nezbude mi než souhlasit a přesvědčit, že to na výkonu neubírá. Ale neubírá skutečně?). Jinak s tím očekáváním druhých Ti rozumím a přeju, ať přítel pochopí.