Milá Jarko, je mi líto, že Vás můj příspěvek rozesmutnil. To, co jsem popisovala, je pravdivý obraz každodenní reality, v níž žijeme. Je to ale jen část našeho rodinného života; stejně tak je pravdivý i jiný pohled na mé dítě: můj syn je zdravý, nadaný, hezký, chytrý, má velmi logické uvažování, je tvůrčí, má ohromnou fantazii, kterou dokáže aktivně zapojovat a využívat, je optimisticky založený, nebojí se říct svůj názor, je šikovný, fyzicky zdatný, má dobré srdce atd. Tak bych mohla pokračovat ještě dlouho - jenže by Vás to nejspíš nezajímalo, vždyť sama můžete jistě obdobně chválit své děti, i Vašeho syna s LMD. A hlavně - toto je diskuse o LMD a proto jsem psala o tom, jak nám všem ta LMD komplikuje život, a nezmiňovala jsem o tom, co je jinak dobrého, ale věřte, že je toho také dost!

Můj syn má i podle vyjádření poradny LMD těžšího stupně, ne každé dítě musí být takhle problémové, řada problémů může být mírnějších nebo nemusí být vůbec, nebo taky můžou být problémy jiné. Takže to, co se děje u nás doma, nemusí ještě znamenat, že to takhle bude probíhat i u Vás!

Hodně záleží na postoji rodičů k LMD (výstižně to píše v jiném příspěvku Dr.Tyl) a vůbec na vzájemných vztazích rodičů - když jsou máma s tátou svorní, mají se rádi, jsou dobře naladěni a doma to "klape", tak jde všechno lépe, i ta LMD se snáší lépe - a naopak: klidné a pohodové vztahy mezi rodiči zklidňují i děti, i ty s LMD. Sama vím, že když je u nás doma "dusno", tak se výrazně zvýší neklid obou dětí (i toho mladšího, který je jinak klidný), oba více zlobí a chovají se ne zrovna příjemně. Těžko z toho pak ale vinit děti, vždyť ani my dospělí nezvládáme své emoce a pocity. Však to jistě znáte sama. Hezky se to píše, ale v praxi je to těžké.

Čím dál víc se mi osvědčují ty prášky Neurol. Problémy samozřejmě trvají, ale snáším je s větším klidem a přehledem, nejsem tak nervózní., zvládám snáze stresy. Než se mi narodily děti, bývala jsem docela kliďas a pohodář, dnes už to o sobě říkat nemůžu, ten dlouhodobý stres si pomalu vybírá daň a už to chtělo nějakou pomoc. Ty prášky nejsou ani drahé - na jedno balení se doplácí asi 30 Kč a vydrží asi na měsíc podle toho, kolik jich spotřebujete. Tohle je určitě finančně dostupné i pro Vás v případě, že byste se nerozhodli pro ten biofeedback. Ty prášky sice neřeší příčinu stresů (LMD), ale tím, že budete sama klidnější, trochu zklidníte i to dítě a jeho chování budete lépe snášet.

Je mi líto, že jste v těžké finanční situaci, taky jsem to zažila. Sama z větší části živím rodinu už přes sedm let, manžel moc peněz domů nenosí. Na dovolené u moře nám sice nezbývá, ale jsme na tom asi o něco lépe, tak ten biofeedback možná zkusíme. Manžel se na tu metodu ale zatím moc nadšeně netváří...

Ve svém okolí znám několik dětí s LMD, některé z nich jsou dnes již dospělé. Zkušenosti ostatních rodičů jsou hodně podobné, takže je nebudu popisovat. Ráda bych Vás ale něčím potěšila a povzbudila, pokud jde o budoucnost našich dětí:

Řada dětí s LMD má podobné kladné rysy, jako jsem popisovala u mého syna. Jsou to přesně ty vlastnosti, které se hodí do dnešní počítačové doby, kdy se vyžaduje samostatnost, logické myšlení, aktivita, energičnost atd. O svém synovi byste taky určitě mohla napsat hodně dobrého! Mně známé děti s LMD sice nebyly léčené biofeedbackem, ale přesto se v průběhu dospívání naučily nějak zvládat svůj handicap, takže ty nepříjemné rysy ustoupily do pozadí, a naopak se zvýraznilo to kladné, co v nich zůstávalo skryto. Všechny tyto děti, které znám, se velmi úspěšně zařadily do života, mají docela dobrá zaměstnání, jsou tam spokojení, nemají problémy s drogami ani nevhodnou partou a jsou to dneska velmi příjemní, sympatičtí a úspěšní mladí lidé, kteří se hned tak neleknou nějaké překážky, vždyť mají odmalička "výcvik" v překonání handicapů, tak je hned tak něco nerozhází. --- Snad i my se tedy máme na co těšit?!

Naopak takové ty vzorné tiché děti, co sedávaly ve škole klidně a nebývaly s nimi problémy, tak později můžou mít starosti se svým pracovním zařazením právě pro svou pasivitu.

A další klad: rodiče, kteří "přežili" dětství svých dětí s LMD, na to později vzpomínají už spíš s úsměvem, leckdo vypráví i příhody, které se s odstupem let a v humorném podání se sklenkou v ruce zdají být docela úsměvné. Tito rodiče jsou pak klidní, vyrovnání, chápaví, tolerantní, hned tak něco je nerozhází, dokáží si vážit i zdánlivých maličkostí v životě a navíc z nich bývají naprosto skvělí dědečkové a babičky!!!

Takže VYDRŽTE!!! Upřímně Vám držím palce!