Hm, tak já jsem asi jediná, která napíše, že na potratu jsem byla, protože tehdejší partner dítě nechtěl. Prosím, nekamenujte mě, je to i bez toho moc těžký. Já to miminko chtěla, ale partnera jsem šíleně milovala a on to postavil tak, že jestli nepůjdu na potrat, tak mě opouští a o dítě, které se narodí proti jeho vůli, se nebude ani zajímat, natož starat. Byly tam i další věci - bez partnera bych to nezvládla finančně ani bych neměla kde bydlet, ale hlavní důvod byl ten, že jsem nechtěla, aby mě opustil. Opustil mě i tak, později, ale zpětně to hodnotím tak, že nic lepšího mě nemohlo potkat. Za potrat jsem zaplatila psychickým zhroucením, depresemi a neustálými výčitkami. Teď už se několik let ( s jiným partnerem) snažíme o dítě a nejde to. Takže asi tak. Potrat bych nedoporučila ani svému nejhoršímu nepříteli, byla to ta nejstrašnější věc, která mě kdy potkala a nikdy toho nepřestanu litovat.