Modlitba je rozhovor s Bohem, takže vlastně žádná předepsaná pravidla nemá. Já byla naučená rodiči se modlit nějak takhle "Milý Pane Bože, děkuji Ti za... prosím Tě o ochranu... Prosím Tě, abys dal rozum lékařům při léčbě toho či onoho... Ty víš, že on má malé děti a nemocnou manželku... ale děj se Tvá vůle. Amen. A příp. jako básničku "Otče náš jenž jsi na nebesích..."
Vpodstatě základ, aby bylo zřejmé ke komu se modlím; děj se Tvá vůle(protože Bůh prostě vidí dál než já a ví, co a jak být má); Amen - coby konec modlitby.
Jsem věřící já i moje rodina a modlitba patří ke každodenní záležitosti ať už veřejné nebo skyté soukromé. Neumím si představit neznat ji, nemít ji...
Zázraky jsem taky zažila, jak u sebe, tak u mých rodičů, známých... Vyslyšení některých modliteb se člověk nedožije, ale to neznamená, že nenastanou i když nemusí nastat. Zažila jsem několik takových okamžiků, kdy maminka se celý život modlila a nic a pár let po smrti maminky se stalo to oč celý svůj život prosila. Věřím, že se jednou dozvím, proč to tak či onak muselo být... Nehledě na to, že já sama mám "x" věcí ze svého života, kdy jsem nechápala -do háje "proč???" a dnes Bohu děkuju, že můj život odmítl směrovat na cíl, který jsem si tenkrát vybrala...
Jinak ke ztrátě víry- kamaráda Bůh zklamal, protože neuzdravil jeho tatínka - vpodstatě vůči Bohu zahořkl, ale když jsme spolu rozebírali jeho vztah k Bohu, tak mi řekl, že by moooooc rád byl ateista, ale jelikož má určité poznání Boha, tak prostě v Boha věří i když nechce.