Přidat odpověď
"Že v Boha věří i když nechce ....já to mám naopak, neveřím, i když moc chci ...taky je vidět, že to přesahuje volní rozhodnutí člověka."
Nechápu. Podle mě tam nejde o totožné prožívání. Podívala bych se blíž na motivaci, proč v Boha věřit nechce a proč chceš? Nechce věřit proto, že Bůh něco neudělal? Proč by měl(Bůh něco dělat-když koneckonců udělal tohle všechno tady, a dostáváme každý den nekonečně víc než potřebujeme)? V CO konkrétně věří?
A v co chceš "věřit" ty? A co to znamená, v něco věřit?
Jde o přesvědčení o faktu, že "někde něco je", nebo jde o pocit? A jaký pocit, bezpečí, klidu, jistoty?
Já to mám tak, že nepochybuju o tom, že existuje vyšší a silnější síla, než jsme my. To člověk dobře pozná, procítí a pochopí třeba při jedné bouřce ve stanu v horách-člověk je zanedbatelně malý.
A pocit-ten beru ze sebe. Zvládnutí mnoha zátěžových situací. Jakási jistota, že dělám to nejlepší, co umím.
A k původní otázce, jak se modlím... Jak kdy. Někdy vztekle "já nechci tohle a tohle, a nechci a nechci" po chvíli přijde uklidnění "ok, když takhle, tak prosím, ať mám dost síly to zvládnout, kdybych to nezvládla, ať jsou kolem mě lidi co mi pomůžou".
Dlouhé a zmatené, omluva ;-)
Předchozí