To už zde padlo několikrát: větší podpora částečných úvazků, konec diskriminačního jednání při přijímacích pohovorech, motivace mužů pro větší zapojení do péče o děti, možnost institucionální péče o děti… nic převratného.

S dovolením jsem si to okopírovala, protože je tu namíchána ingredience osobních a státních záležitostí.
Budiž, po státu můžeme požadovat institucionální péči (sama to nepovažuju za úplně správné), podporu částečných úvazků, kontrolu nad diskriminačním jednáním při přijímacích pohovorech.
Podporu částečných úvazků lze zrealizovat nějakou ekonomickou pobídkou, institucionální péče - tedy jesle, se svou omezenou otevírací dobou toho moc neřeší a zároveň s tím by stát velice pravděpodobně musel omezit štědré příspěvky pro pobírání RP, což bych považovala za řešení spíše nešťastné a v otázce rovného přístupu k pracovním příležitostem dokonce spíš za nic neřešící, protože to bude zase žena, kdo s vyplazeným jazykem běží do jeslí, z jeslí a pro změnu s očima upřenýma na hodinky je jí den krátký. S tím se vážně blbě dělá kariéra, když máš za zády další bojovníky o tvou pozici. To je myslím spíš konečné pořadí priorit, ke kterým by stát dobrovolně dospěl na základě požadavků.
Ovšem taková motivace pro otce i jejich zaměstnavatele na RD..........to bych považovala za slušný začátek, od kterého by se vše ostatní mohlo přirozeně rozvinout. Někdo by ty otce, pobývající na RD musel zastoupit a nahradit. To by pro ně ovšem musela být velice lákavá, co lákavá, přímo neodolatelná nabídka. Motivace i pobídka zároveň a především by to nikomu nešlapalo na kuří oko.