Byť jsem registrovaná na tomto serveru, píšu jako anonym....
Vím, jaké to je, být dítětem matky závislé na alkoholu. Moje matka začala pít přesně takto - doma sama s dětmi, dvě deci vína večer, později lahvinku, poté pivo.
Konec je katastrofický - mnohdy jsme jako děti neměly ani dárky pod stromečkem, protože máma pila. Peníze, které jsme dostávaly od babičky, nám máma také propila. V lepším případě jsme si za ně mohly se sestrou koupit třeba zimní boty. Později jsme je vůbec neměly, matka všechny peníze propila a my chodily v zimě v čínských keckách. Neměly jsme ani zimní bundu.
Máma si začala půjčovat peníze, dluhy rostly a když jsme začaly pracovat, chtěla po nás, abychom jí je splatily. Když jsem odmítla, přišlo první fyzické násilí - kopání do zad za to, jaké jsme nevděčené dcery. Přišly i jiné tresty, sprosté nadávky, vulgarity, urážky, škrcení kvůli sebemenší chybičce, kterou uděláte. Výhrůžky sebevraždou, citové vydírání, hysterický řev a scény.

Matka je závislá dodnes - nyní jí je 57 let. Dodnes si nepřipouští, že má problém. Je to pro ni velmi těžké. Pomalu se z ní stává troska. Nezvládne se už ani zorientovat v metru, najít si spoj MHD, vyhledat a zavolat si opraváře, vyměnit žárovku.

Já si pokaždé s každou skleničkou říkám, zda takto taky někdy nedopadnu. Doufám že ne, kvůli svým dětem.