Evo, OK, omlouvám se. Tento Tvůj příspěvěk mi to více objasnil. Jsi silná žena a přeji Ti v životě jen vše dobré. Vidím, že máš jasno a víš, co můžeš od života čekat. Život Tě naučil, vyškolil. Klobouk dolů. Drž se. Vím, co je to být v životě na dně, vím, co je to, když je život krutý (táta mi umřel přímo před očima, v rodině byly pokusy o sebevraždy, sama jsem se starala o sourozence, jednoho z nich postiženého, dostala jsem se i na totální psychické dno a ano, ani mne psychiatr nepomohl, musela jsem se z toho vzpamatovat sama...atd. Bylo by to na dlouho a nechci to zde rozebírat). To jen abys věděla, že si dovedu představit, jaké to je, když se člověk hrabe v životním bahně.
A já paní dokonalá nejsem...mám některé nepříjemné zlozvyky, za které se stydím. Ale nemohou ublížit ostatním. Jsem abstinent (po krutých životních zkušenostech a životem s alkoholikem v jedné domácnosti), nekuřák, nepiju ani kafe. Ale zase trpím hyperakčností, pořád musím něco dělat, nedokážu odpočívat. To je něco, co se může na mne podepsat.
Hodně štěstí Evi. A ještě jednou přijmi mou omluvu. Unáhlila jsem se ve svém soudu. Ale momentálně jsem poněkud zdrogovaná práškama na bolest (mám nalomený bederní obratel a je to fakt dost výživná bolest).