Přidat odpověď
Co svět světem bude, tak si zaměstnavatel vybere ze skupiny, oníž je přesvědčen, že vyhoví nejlépe. Někdy to může být až tak široká skupina jako příslušnost k pohlaví.
Zažila jsem průlom, kdy na středně ekonomické místo byl přijat chlap (já osobně jsem k tomu měla genderové předsudky) a vyhovuje to. Teď zase přijímáme a obecný požadavek se zúžil, bude přijata ženská(hlásej se i muži) a bude přijata průměrně vzdělaná baba z věkové skupiny nad 40 let (aby vydržela a byla ráda, že práci má)
Je a není to diskriminace.
Navíc celý ten kolotoč shánění práce je více než je vidět propojen se systémem "přijme se někdo koho někdo zná".Ne jako protislužba, ale jako jakási iluze o tom, že se bere přověřená osoba.
Dotační systém jsem zažila ve dvou vlnách. Naprostí zoufalci přijímali dotované uchazeče a výsledkem bylo oddálení krachu firmy a další zátěž státu (ovbvykle se za ně neplatilo) a v důsledku opětovná nezaměstnanost dotovanejch. A pak, při vší úctě k postiženejm, jsem viděla přijímání osob, které schopnostmi zdaleka nešlapali na paty běžným uchazečům. To je také trochu nefér.
S dotovanými matkami to bude podobný.
Já jsem osobně ve schíze, mám dobrou pozici a zajímavou práci, ale děcko znám z fotky. Na částečný úvazek bych to nezvládala ani náhodou.Kompromisní řešení je být zaměstnaná bez euforie s výdělkem, který by z 2/3 pokryly náklady na zaměstnávání se. Bylo by to dobré jen k tomu, že bych vyhověla obecnému nároku doby a takzvaně chodila do práce. Ale vzhledem k feministickýcm "výdobytkům" bych to asi dělala.
Předchozí