Tak nějak podobně to taky cítím, jak jsi to popsala. Taky mě nadzvedly argumenty, že je potřeba mít víc dětí, kdyby se jednomu něco stalo. Tohle platilo spíš za války, kdy bylo běžné, že ne všechny děti se dožily dospělosti. Dneska je to spíš výjimka. Taky si myslím, že uhlídat jedno dítě, aby se mu nestal nějaký ošklivý úraz (třeba popálení) je jednodušší než když je jich víc. Přece jenom, s dalším dítětem matce nedorůstají další končetiny a oči vzadu na hlavě, že. Užila jsem si hlídání víc dětí jako au-pair a vím přesně, jak to vypadá v praxi. Bylo to spíš o štěstí, že se nikomu nic nestalo. Nemohla jsem být zároveň na dvou a více místech najednou. Sice je to i hodně o organizaci, ale někdy to nejde. Navíc v dnešní době, kdy se hodně jezdí autem, může být třeba autonehoda, kdy se zabijou všichni najednou a moc vám nepomůže, že jste si pořídili víc dětí. Fuj, to jsem teda sklouzla do pěkně morbidních představ.
Ať to probírám ze všech stran, prostě mi vychází, že u nás by byla kvantita na úkor kvality. Jak už jsem psala, máme hodně vysoké výdaje kvůli alergiím, ale není to zdaleka jediný důvod.
Vysledovala jsem, že u nás doma platí, že manžel je schopen pomáhat do určité hranice a pak, když se nároky zvýší, tak on dělá pořád to samé a ten zbytek musím dotahovat já. Už teď je toho dost a na víc prostě nemám, vím, že bych to odnesla zdravotně a možná by šlo do háje úplně všechno.Když jsem ve stresu a unavená, tak jsem pěkně protivná. Jsem ráda, že už jsme z nejhoršího venku a trošku zase začínáme žít normálně. Dát si to celé znovu? Ne, díky!
Uvědomuju si ale, že musím dceři dostatečně zprostředkovat kontakt s malými dětmi. Naštěstí ona je taková společenská, takže tohle fakt není problém.