Hlavně si nejsem jistá, jestli některé účastnice dovedou pochopit důsledky toho, co chtějí nebo po čem volají (nebo se alespoň domnívám, že tomu tak je).
Společnost, ve které žijeme, se nějakým způsobem utvářela a vycházela z přirozených principů, které prostě NELZE popřít - ano, je docela možné, že Helena Fibingerová ve svých nejlepších letech měla daleko větší páru než invalidní Rom od nás z baráku, který je rád, že si každej den vynese po schodech síťovku se třemi lahváči, ale OBECNĚ jsou muži fyzicky silnější než ženy. Jsou ale koncipováni tak, že vysoký výkon odnáší nižší životností. V minulosti se to kompenzovalo vysokou úmrtností žen při porodech, což dnes již díky dr. Semmelweisovi a vůbec pokroku v "meducíně" prakticky vymizelo - proto jsou taky domovy důchodců plné vdov a na případného jednoho vdovce pořádají téměř lovy beze zbraní (ony už jich v těch 80ti letech totiž moc nemaj).
Ano, jsme lehce deformovaní křesťanstvím, protože to jako jediné velké světové náboženství pochybovalo o tom, zda má žena duši (v tomto ohledu je třeba islám daleko pokrokovější, muslimy nikdy ani nenapadlo o něčem podobném přemýšlet a je celkem legrační, jak má dnes kdejaký katolický pohrobek plnou hubu "nerovnoprávného" postavení žen v muslimském světě). Na druhé straně katolíci neznemožňovali ženám stát se po mučednické smrti světicemi, takže minimálně po smrti jakous takous rovnost mezi pohlavími garantovali. A ty mučednický smrtě bejvaly dost nehezký, třebas taková svatá Cecilka měla být původně udušená (nebo spíš uvařená) ve vlastní lázni, ale páč tu saunu rozdejchala, nechali ji stít. I potom ještě tři dny žila, ačkoli jí hlava musela viset enem na vlásku. Statečné a silné ďouče. Pak je tu sakra silný mariánský kult, který sice nestaví pannu Marii úplně stejně vysoko jako jejího syna, neb ten byl syn Boží a Marie jen posloužila skrzevá vlastnictví dělohy (z čehož jasně vyplývá, že Bůh žádnou vlastní nemá a není schopen samooplození), ale i tak je velmi významnou a uctívanou osobou. Dál bych to nerozebírala, ono je půl druhý ráno, myslím si že na tomto základě si každý udělá obrázek o tom, jaké hodnoty u ženy křesťané oceňovali a jak k ženě přistupovali. Extrémisty na obou stranách vynechávám. Jen pro labužníky uvádím jeden moc pěkný citát od Tertulliana:
Tu es diaboli janua; tu es divinae legis prima desertrix, tu es quae eum persuasisti, quem diabolus aggredi non valuit.
Volně přeloženo:
Ženo, tys branou ďáblovou, tys první, kdo se vzepřel Božímu zákonu, tys přemluvila Adama, jehož ďábel sám nedokázal přemoci.
Krásné, že?
Tertulliana si v případě zájmu projeďte Googlem.
Abych se vrátila k podstatnému - přirozené principy fungovaly VÍCEMÉNĚ rovnoprávně po řadu století. Absolutní rovnoprávnost je iluze. Pokud budeme vycházet z trestních zákoníků platných na území našeho státu, z hlediska majetkového byly k ženám i nezaopatřeným dětem vzešlým z lože manželského spravedlivé, pokud šlo o trestnou činnost ve smyslu loupeží, násilností na druhé osobě nebo vraždy, taky je nijak neprotežovaly oproti mužům. Za sporné můžeme považovat otázky paternitní, protože v rámci křesťanské (veřejně hlásané) morálky byla především žena vinna tím, že ji někdo obtěžkal, I KDYŽ - dalo se dovolávat práva, pokud tak dotyčný učinil pod příslibem manželství a šlo o příslušníky stejné sociální skupiny. S chudinou se nikdy nikdo moc nesral a muži práva byli úplatní úplně stejně jako dnes.
Veškerá nerovnoprávnost (např. pokud jde o vzdělání) měla logické opodstatnění v tom, že ženino místo ve společnosti bylo prostě jinde a tato se logicky chránila před zničením sebe sama skrze případné ambiciózní ženy, které by třeba náhodou nemuselo bavit pořád rodit, čímž by ohrozily její samotnou existenci ve všech směrech. Možnosti pro ženy se otevíraly teprve s postupující industrializací a vědeckotechnickou revolucí a pochopitelně jim BYLY otevřeny v okamžiku, kdy to již společnost - přesněji budoucnost lidstva jako takového - reálně neohrožovalo. Před 300 lety si žena nemohla říct "tak, porodila jsem dvě děti a dost, jdu do Heidelbergu vyštudovat medicínu", protože dětská úmrtnost byla vysoká a dvě děti nezaručovaly dostatečně další možnou reprodukci druhu.
Nacházíme se v kritické fázi genderové války díky tomu, že lidstvo vyspělo daleko dříve technicky než morálně. Jsme jakoby děsně chytří a schopní JAKO LIDSTVO, ale jako jedinci jsme banda pitomců s velmi tristním morálním étosem. Primitivismus myšlení jednotlivce, který jen zřídka dokáže odhadnout vlastní možnosti a okázale pohrdá základními morálními principy je momentálně na vrcholu a má, bohužel, vzestupnou tendenci. To jde napříč pohlavími. V tomto ohledu panuje naprostá spravedlnost. Blbost a samožerství jsou vůči ženám i mužům stejně spravedlivé jako smrt.
Pro všechny, kteří měli nervy dočíst až sem mám ještě na závěr malý bonbónek. Kdyby neexistovala "nerovnoprávnost" mezi ženami a muži, kdyby muži neuctívali v ženě její křehkost, poddajnost, zranitelnost (iluzorní, pochopitelně, ženské byly vždycky stejné mrchy jako dnes), krásu atd. atd. a přistupovali k nim jako k sobě rovným, viseli by dnes v galeriích celého světa jen fousatí světci, fousaté světice a Jackson Pollock. V knihovně bychom kromě Bible a Kapitálu měli jen samé odborné publikace, o Vánocích by v televizi neběžely žádné pohádky o statečných princích a krásných princeznách v šatech zlatem protkávaných ("Jak Honza s Ankou vynašli rumpál", maximálně, přičemž Honza i Anka by měli stejné montérky)... nemusím pokračovat, že ne?