Nerada, ale asi šla. Záleželo by na okolnostech, jestli bych ve // viděla hned mimi, nebo vetřelce (např. po znásilnění). To jsem takhle napsala záměrně vyhroceně, protože jedna definice je ta medicínská, nějaká do jisté míry uměle vytvořená hranice, kdy už je to dítě a pak ještě je ta velmi inidividuální u každé z nás. A ta individuální pak souvisí s tím, v jaké jsme situaci - mám peníze, abych dítě uživila, mám v daném okamžiku na mysli jen kariéru, které se nechci vzdát, mám manžela, který se postará, mám jasno, kdo je otec, v jaké jsem sitauci zdravotní, v jaké sitauci je moje rodina atd.? V okamžiku, kdy se objevila možnost interrupce (myslím i ta nezákonná kdysi dávno), tak od té doby tady to rozhodování je, ať chceme, nebo ne... A myslím,že řada z těch, které napíšou, že ony by nikdy na potrat NIKDY nešly, by se v konkrétní situaci možná rozhodly opačně. Jinak by tady nebylo těch 50 tis. potratů ročně, to přece nejsou žádné poběhlice, ale z valné většiny nešťasné ženské, které se dostaly do fakt blbé životní situace.