taky jsem si po precteni RaR uvedomila, ze nejdriv musim pracovat na sobe.

mela jsem ve zvyku hazet na sve okoli zodpovednost za me negativni pocity. tj. "ja jsem nastvana, protoze vy jste neco udelali/ neudelali (neuklidili, zapomeli nakoupit atd. atd." proste obrana utokem. "ty jsi udelal(a) to a to a ja (chudinka) jsem ted nastvana".
(coz je nesmysl, protoze jedna a taz vec me nekdy nastve a nekdy ne, podle toho, jak jsem treba unavena atd. za sve emoce si tedy muzu sama)

moc mi pomohla kapitola IV.

svoje nastvani nepotlacuju, nejake pocitani do deseti na me taky neplati, ale -

1) snazim se upozornit (popisem) na to, co se mi nelibi, DRIV nez me to nastve. tj. necekam, ze okoli cte moje pocity ve hvezdach nebo v logru od kafe, ale vcas o nich slovy informuju.

2) snazim se formulovat vety po zpusobu uvedenem na str.114 :
"uz se opravdu zlobim" namisto "ted jste me rozlobili"
ale klidne u toho zvysim hlas (ale rozhodne ne ze by se trasly tabulky)

nebo "zlobi me ty roztahane hracky" namisto utoku "stve me zes neuklidila hracky"

a musim rict, ze to funguje, sice vlastne obcas zvysim hlas, ale na nikoho neutocim, takze to moje okoli bere a dokonce mi oplaci empatickou reakci


p.s.: samozrejme se to vsechno ucim, takze se mi to zdaleka ne vzdy podari, ale myslim ,ze je to dobra cesta.