Kdyby nás něco takového nedej PB potkalo, chtěla bych mít tu sílu a odvahu to dítě donosit, rozloučit se s ním a pochovat je.
Kdyby mi řekli, že mám už jen půl roku života, taky bych si nenechala píchnout smrtící injekci jen proto, že "už to nemá cenu", spíš bych se snažila ještě zažít něco krásného v tom zbývajícím půl roce. Stejně tak si myslím, že to mimino může prožít pár pěkných měsíců v břiše u mámy (pokud netrpí už tam - co my víme, že?), povídat si s ní a cítit, že ho má ráda. A pak umřít v jejím náručí, namísto smrti z rukou lékařů
Ale je to pro mě jen teorie, nezažila jsem to a volit bych nechtěla.