Mám za sebou potrat z genetických příčin v 18tt, už jsem cítila, jak moje milované miminko kope. Šlo o celkový hydrops plodu (vada neslučitelná se životem, kdy oteče mozek a všechny tkáně tak, že se nedá už nic dělat). Když jsem se lékařky ptala, kdy se malý přestane trápit, řekla mi suše, abych nepátrala, když jsem už jednou podepsala souhlas. Porod trval víc jak 50h, oproti porodu normálního donošeného miminka to bolelo neskutečně, porodní cesty byly extrémně nezralé. O bolesti duše psát ani nechci, já o miminko přišla už předtím a opět v nemocnici, už jsem znala ten pocit, kdy si myslíte, že už se nikdy neusmějete... Ale opět mě zasáhla síla toho smutku. Přesto zpět k miminku. Po porodu jsme ho viděla a když jsem pak pátrala, proč vypadalo tak jak vypadalo, bylo mi vysvětleno (na genetice), že se udusilo v porodních cestách stahy dělohy, že u nás není legální ho zabít nějákým preparátem, ale nechá se to na něm... Prostě se vyvolají podmínky, aby nepřežilo. Ale např. v Anglii pokud vím, plod v tomhle stadiu usmrtí a vyjmou v narkoze z těla matky. U nás narkozu dostanete také, ale až po porodu (potratu). Takže asi do smrti budu mít svého prvního synka před očima, jak ho PA "citlivě" předemnou hodila na misku a zahlásila mi míru a váhu....