Ještě jeden dodatek. Všímám si, že po rovnoprávnosti a rovných příležitostech nejvíc křičí ženy, které mají pocit křivdy a malého ocenění svých nemalých zásluh.
Taky jsem když jsem byla řadu měsíců nezaměstnaná měla pocit křivdy a diskriminace a když se člověk cítí ukřivděně, tak i když se snaží to schovat, tak ta nejistota a lítost vždycky nějak mezi řádky vykukují ven. S každým dalším neúspěchem se pocit křivdy zvětšuje a sebevědomí naopak jede z kopce dolů a to je pak začarovaný kruh, z kterého se těžko vystupuje ven.