Tragiko, zrovna procházíme něčím podobným. Ze dne na den se z mého 4 letého syna stala hromádka strachu. Jeden den byl úplně v pohodě a ráno úplně jiný kluk. Bojí se hrát si sám v pokojíčku, nedojde si sám na záchod, ani do vedlejší místnosti třeba pro nějakou hračku, musí být pořád někdo s ním, ani to nemusím být já, stačí mu, když s ním jde jeho roční bráška, takže to určitě nedělá proto, aby byl více se mnou. Když to přišlo, tak jsem se snažila jeho strachy nijak nezlehčovat a doprovázet ho, ale jak sama píšeš, nejde to vždycky, když malý sedí zrovna na nočníčku nebo když ho uspávám a velký do toho začne poskakovat, že chce čůrat a mám jít s ním nebo se počůrá, tak kolikrát už vypěním, ať si tam dojde sám. My to máme ještě spojené s nočními děsy, v noci se častokrát budí s hrůzou, že jsou v místnosti zvířátka, která ho chtějí sežrat, mimochodem právě těch se bojí i přes den, zvířátek s velkou tlamou...my už se chystáme k psychologovi, třeba ať mi jen poradí, jak se mám chovat já...popovídat si o tom s odborníkem snad nikomu neuškodí. Jana