Ahoj Míšo,

zdravím Tě. Napsala jsi to hezky - "Každý si na to svoje štěstí musí přijít sám. A já ho mám, moje štěstíčko má 4,5 roku a ať je MM nyní jakýkoliv, vždy ho budu mít ráda,už jen kvůli tomu mému štěstí...."

U nás je to stále nahoru dolů. Někdy se manžel chová pěkně, např. Vánoce proběhly v pohodě a někdy je nepříjemný. Zatím nic neřeším, čekám a dávám čas jemu i sobě. Samo, že občas do jeho nevěry rýpnu a on stále zapírá, jak jinak. V hlavě mi to běží pořád a za každým jeho odchodem, byť třeba jen na nákup, vidím, že jde i za ní a taky, že určo jde. Ale jak píšeš, ještě, že mám ty svoje dvě sluníčka, jsou moje obrovské štěstí a radost.

Zdravím také nové "zoufalky", vidím, že nevěra je opravdu všude kolem, je mi z toho smutno a na druhou stranu, alespoň člověk vidí, že v tom trápení není sám. Ach jo...