Nechtěla jsem tady rozpoutat takovou diskuzi, ale tušila jsem to. Nezlobím se na ty, co mi to vymlouvají. Ale já jinak nemůžu. Půlku dne prospím a probrečím, v noci naopak nespím a koukám před sebe. Nevím, jestli mám těhotenství napsané na čele, ale ptá se mě na to každý druhý, co mě potká. Já už se rozhodla, nebudu na tom nic měnit. Děkuju za podporu všem a děkuju i těm, co se mi to snažily rozmluvit. Já to nakonec určitě přežiju.