Nemám zkušenost s vlastními dětmi, ty jsou malé a blízko u sebe, ale mám o pět let mladší sestru, pokoj jsme sdílely vždycky (jinak to nešlo) a vím, že v těch dvanácti jsem stopro toužila po vlastním. Úplně strašně... ve dvanácti jsem byla puberťák, slečna - ségra byla malé dítě, co začalo chodit do školy. Byly i třeba problémy s tím, kdo kdy chodí spát - proč bych ve dvanácti měla chodit spát v osm s prvňákama? Jsem si třeba četla v posteli, ale lampička určitě není ideální pro to menší dítě... prostě si myslím, že nás to dost omezovalo a dost nám to vadilo.
Jestli máte možnost, tak pěkně prosím, holky rozestěhujte... jsou teď každá v jiné životní fázi a není fér, že dospívající slečna se musí přizpůsobovat malému dítěti... jestl tu možnost nemáte (tka jako jsme jí neměly my se ségrou), tak pak je to samozřejmě hypotetické a budou to muset holky zvládnout společně. V tom případě bych se přimlouvala alespoň za nějaké optické rozdělení pokoje - palandy, závěs u postele, květinová stěna / knihovna atd...