Milá nastávající maminko,
jak vidíš z věku mého prvního a zatím jediného dítěte, mám poměrně čerstvé zkušenosti s tímto - podle Tebe - problémem. My s manželem jsme o tom jako o problému vůbec neuvažovali. Bylo to zcela spontánní. Hlavně myslím manželův postoj. Kdyby manžel k porodu jít nechtěl, asi bych ho nepřemlouvala. On se však tolik těšil na naše první dítě, že ho chtěl vidět co možná nejdříve. V takovém případě se nedá odmítnout. Faktem je, že je třeba zvážit, jak muž snáší krev a podobné věci, aby neomdlel. (My jsme toto neřešili, protože manžel má vystudovanou střední veterinářskou školu. Takže se už s jistou krví během své praxe setkal.) Ale negativní reakci směrem ke mně jsem si vůbec nepřipouštěla. Pokud by nastala, tak bych asi uvažovala o tom, že jsem se celou dobu v manželovi mílila. Věřím totiž, že když máte krásný vztah nyní, tak se to nezmění. Jistě jsi už zaregistrovala jistou reakci na Tvou dočasnou "obezitu", z čehož se dá také usuzovat, jak tyhle věci Tvůj manžel bere. Závěrem musím jenom říct, že mi manžel byl u porodu velkou oporou a že i pro mě bylo nádherné vidět manželovi slzy při prvním spatření našeho Filípka. A náš vztah manželova přítomnost u porodu vůbec neovlivnila.
Držím palce při rozhodování i při porodu.
Zdraví
Veronika