Bublinko, a o tom to je. Já se snažím děti vychovávat k tomu, že jsou (přiměřeně věku) za sebe a své činy zodpovědné. Propadnuvší dítě je jeho ostuda, ne moje (a jsem VŠ já i manžel:) - styděla bych se, že ho neumím motivovat, ale pokud bych věděla,že jsem se snažila, vím, že by tu lekci potřeboval. Dětem je potřeba věřit a nechat je nést důsledky toho, jak se chovají... ne je mlátit a současně zachraňovat před karamboly (bebínka jako mimina- nesmí nikam lozit, aby nespadnul, propadnutí jako puboš)...ale to je můj postoj, žádný obecný must.
Budu mít příští rok teprve prváka, uvidím, jak půjde teorie v praxi