Začala bych tím, že bych zkusila sama v sobě odbourat představu, že dítě je nutné "trestat"... zkus mu spíš tak nějak nést následky. Např. nechceš se obouvat, nejdeme na procházku.
Zkus mu taky věci podávat pozitivní způsobem - místo "běž se obouvat, půjdeme na procházku" začít z druhé strany "půjdeme na procházku, běž se obout" - začít tím, na co se dítě těší.
Zkus mu dát "na výběr" - na výběr z TVÝCH možností (nemá na výběr, jestli bude mít svetr nebo jestli se jde na procházku) - ale může si vybrat jestli chce modrej svetr nebo červenej. Jestli chce jít na procházku s koloběžkou nebo odrážedlem atd...

Zkusit situacím předcházet. Já zjistila, že nejvíc hysteráků a konfliktů je u nás když je prcek unavenej nebo hladovej (nejčastěji oboje) - takže se snažím konflikty moc neprodlužovat a spíš poskytnout tu stravu (i kdybs měla v kapse nosit pár piškotů nebo tak) a opravdu si vybírat, do kterých konfliktů se s ním pustím. A kde ho nechám ať je po jeho (nechce rukavice? Fajn, jeho budou zábst ruce, mě ne.) - ale taky mu to tak řeknu - nemusíš mít rukavice, bude tě to studit.

Pokud ho chceš fakt dát někam stranou, tak pokud se neumí chovat v pokojíčku bez demolice, musí být na nějakém bezpečném místě - třeba přikurtovanej v autosedačce nebo v ohrádce nebo tak (nepíšeš kolik mu je, tak se to těžko odhaduje).