Mám hodně známých žijících v zahraničí (Holandsko, Německo, USA) a od nich vím, že brzo do práce na plný úvazek jdou hlavně samoživitelky a matky s atraktivní prací/platem. Podle nich je většina doma a rodinu živí otec. Nebo mají částečné úvazky, třeba jen 4 hodiny týdně (2x po dvou hodinách) kombinovanou s prací z domova, které se postupně zvyšují. To je super, to bych brala. Já jsem měla práci, která se taky dala dělat on-line,ale zaměstnavatel tomu nepřál. Prý budu mít na mateřské jiné starosti. Diskriminace u přijímacích pohovorů je hrozná. Ucházela jsem se o místo na částečný úvazek ve státní správě, když bylo synovi 2,5 roku (zařídila jsem si jesle a chůvu). Měla jsem na to místo ideální kvalifikaci, praxi, ale dusili mě na tom, jestli to prý zvládnu s dítětem. Naznačovaly (byly to většinou paní kolem 45 let), že pro mě práce nebude důležitá. Teď mám děti dvě a studuju, do toho stavíme dům. Babičky nejsou. Ten zápřah si ty úřednice ani nedovedou představit. Jinak plány jsou jedna věc a realizace jiná. Sestra má syna s mírnou formou autismu, ve školce to nezvládá,takže do práce jít nemůže, i kdyby chtěla. Známá si sehnala, po velkém úsilí, částečný úvazek a stejně je prý v práci 8 a víc hodin. Za plat částečného úvazku.