Mám 2 kočky. Máme je už 13 a 12 let. Jsou to kočky bytovky, ven nechodí. Před 3 a 3/4 roky se nám narodila dcera. Kočky do jejího narození směly všude, po jejím narození jsme je prostě nepoštěli do ložnice, kde malá spala. Už jen kvůli chlupům jsem to nesnesla. Odstrčení z ložnice jsem se "snažila kočkám vykompenzovat" některými ústupky a koupila jsem jim prima pelíšky (na kterých stejně nespaly). Malou samozřejmě očichávaly, ale nikdy se jí packou ani nedotkly. Naše kočky jsou dost neurotické, obě to byla týraná koťátka, když jsme si je vzali. Časem si zvykly. Dokonce i když jsou dveře do pokoje, kde byla ložnice otevřené - nejdou tam. Naše dcera je ráda hladí, ale ony o to vůbec nestojí. Asi by to bylo jinak, kdybychom si pořídili mimino a kotě současně. Do útulku bych je nedala. Jsem přesvědčená, že se to dá vždycky zařídit tak, aby mohly zůstat v bytě.