Hodně tu zaznívají názory, že se často střihá zbytečně a že po nástřihu se to hůř hojí a někdy i samo ještě víc natrhne. Já si u podobných diskuzí vždycky vzpomenu na kamarádku, u které PA u prvního porodu prý pořád čekaly, až mimčo správně dorotuje, až bylo na světě. Doktor je pak seřval na tři doby, jak to, že ho včas nezavolaly, kamarádka byla totiž příšerně potrhaná. Asi 4 měsíce trvalo než mohla jakžtakž chodit a sedět ještě později. Sex nesměli mít (ono při neustávajících problémech by jí to ani nenapadlo) přes rok. Druhé dítě (větší než první) porodila bez nástřihu, třetí (největší) s malým nástřihem a rychlým bezproblémovým hojením.

Já jsem měla dítě s velkou hlavou a k tomu vysokou pevnou hráz, takže už předem jsem tušila, že bez většího poranění to nepůjde (a v tom případě mi přišel přijatelnější nástřih než velké potrhání). PA mě masírovala hráz, ale syn si navíc pěkně přiškrcoval pupečník, takže nástřih byl a veliký, asi 6 cm, šikmo okolo konečníku skoro až ke stehnu. Samotný nástřih nebolel. Jak se ty tkáně roztáhly od sebe při průchodu hlavičky a ramínek, to bylo docela nepříjemné, ale ani ne bolest spíš takový hnusný pocit. Šití trvalo asi 20 minut, přecejen toho bylo dost co sešívat, ale doktor si liboval, jak se to krásně samo vrací k sobě. Při propouštění z porodnice mi zakazovali ještě týden si sedat, což tak přibližně odpovídalo době, kdy mě to vadilo. Při chůzi to bylo jen trochu cítit. První sex po necelých dvou měsících to taky trochu cítit bylo, ale nijak zvlášť to nevadilo, úplně se to srovnalo tak do 4 měsíců.

Ono je to opravdu případ od případu, prostě bych na Tvém místě personálu porodníce řekla, že nástřih jen v nutných případech, ale pokud uvidí, že hrozí velké natržení, že Ti ho mohou nabídnout.