V pohodě, já si nemyslím, že by člověk měl nutně být hnací stroj. I když se pracuje 8 hodin denně, tak se dá stihnout spousta zajímavých věcí. A ono hlavně velké dítě, ať své rodiče miluje sebevíc, potřebuje mít svůj životní prostor. Jinak já částečným úvazkům fandím, schválně jsem si už jako dítě vybrala profesi, ve které se částečné úvazky hodně uplatňují. Ale chci této možnosti využívat jen do doby, kdy budou děti malé, pak už ani náhodou, nebo mě za to děti ještě pošlou do háje. A to podotýkám, že jsem typ člověka, který se umí zabavit vždy a za všech okolností - i když jsem v těhotenství zůstala půl roku na neschopence, tak jsem se ani chvíli nenudila. Ať si ale každý dělá, co chce, jen jsem vyjádřila svůj názor. Ono je to dané osobní zkušeností - i když mám se svým manželem krásný vztah, tak bych fakt nestála o to, aby mi domů naklusal každý den v 15.00. Jako dítě jsem od určitého věku byla nejraději, když jsem mohla být po škole doma pár hodin sama, a těžce jsem nesla, když jsem tuto možnost neměla. A znám ze svého okolí několik ženských, které v době, kdy jejich děti byly velké, nepracovaly buď vůbec nebo skoro vůbec a jejich děti to snášely velmi špatně, protože se na ně mámy chorobně upínaly a zacházely s nimi jak s miminy. Děti byly nešťastné a mámy dotčené, že jejich úsilí a péči nikdo neocení. Samozřejmě netvrdím, že to tak musí být vždycky. Ale kolem sebe mám jen samé takovéto případy - lidi, jejichž problémy pramenily z toho, že toho měli málo na práci, a tudíž jim zbyl čas na to, aby komplikovali život svému okolí.