Mí rodiče i tchánovci mají na zahradě bazén. Protože každý rok se takto utopí pár malých dětí, upozornila jsem na toto nebezpečí tchyni (i své rodiče) a taky se zeptala, jestli by mu kdyžtak uměli poskytnout první pomoc. Mí rodiče to vzali úplně v pohodě, ale s tchyní byl problém. Zvyšovala na mě hlas a prý že když vychovala své děti, moje ohlídá taky, co si to o ní myslím. Tenhle přístup, že jí se to stát nemůže, ve mně tedy důvěru nebudí. Vždyť stačí fakt chvilka. No, pěkně jsme se rafly, i když jinak bývám dost klidná a uctivá. Nakonec jsem sbalila děti a odešla. Ale vůbec nelituju, naopak. A navíc jsem prostě nemohla jinak, nemohla jsem nad svým strachem mávnout rukou, nechat tam děti, držet hubu a odejít.