tak já té starší skoro tříleté asi hodinu denně čtu a povídáme si o obrázcích, potom s ní asi půl hodinky stavím lego a dále jenom načínám- inspiruju hry a ona si pak hraje sama. Nejsem učitelka z mateřské školky, jsem tu pro eemoční zázemí, nikoliv pro hru. Proto jsem dceru přihlásila do kroužků a proto bude chodit do školky i když mám ještě skoro roční mimčo. To mi naopak visí na noze od rána do večera, občas se zabaví požíráním různých nevhodných předmětů, nebo přežvykováním starých potravin. Je ale pravda, že chodíme tak na dvě tři hoďky denně ven teď v zimě a v létě jsme venku imrvére. Jenomže to není jen hřišťátko, ale taky nakupování, lékárna, cvičení, cesta na kroužky a ke kamarádkám. Prostě věnuju se jí za chodu, během vaření si povídáme jak se to dělá, případně loupe či krájí a tak to podle mě má být. Dřív se dětem taky nikdo systematicky nevěnoval, pracovaly s rodiči to ano. Je pro mě důležitější, že ví, že do omáčky se dává koření, než abych si s ní stavěla kostičky. To ať si pěkně dělá sama. A s velkou radostí jí pustím dvd, když potřebuju něco uvařit. Nicméně jeden trapič neustále visí na kalhotách. A v noci fluše dudáka na dva metry, ale to už je jiná diskuse